Víkend ve Slavětíně
Naše aktivity » Coursing » Víkend ve Slavětíně
Tentokrát jsme se vydali směr Třebíč, Telč, Slavonice a konečně Slavětín v oblasti české kanady. Netradičně jsme odjížděli bez pánečka, který měl jiné neméně příjemné povinnosti. Ale sami jsme nejeli a přibrali jsme v Brně Sašu s parsonkem Douglesem. Brunovi se zpočátku moc nelíbil spoluobyvatel kufru auta, ale po prvotní výměně názorů se kluci uklidnili a drželi se každý svého okna na jedné straně.
Po menších zajížďkách jsme dorazili na místo a jen co jsme vysedli z auta už jsme běželi na dráhu a Bruno s Dagem rovnou za střapečkem. Opravdu rychlé přivítání:-)) Komorní atmosféra tohoto pátečního odpoledne byla skvělá a pesáci si všichni zaběhali 4× poměrně členitou dráhu. Bruno nezapřel ohaří hlavičku a třetí a čtvrtý běh si nadběhnul takovým způsobem, že jsem jen s otevřenou pusou stála a sledovala co bude následovat. Pak jsme se ubytovali do našeho super „bordelového“ pokoje a večer už přijeli saharovci, tak se Bruno spolu se Saharkou ještě proběhli pěkně venku a měli radost, že se zase vidí. Bruno měl teda radost i z jiných činností, ale to nebudeme raději rozebírat:-). Večer nás čekala parádní ochutnávka holandských sýrů a moravských vín, kterou jsme si náležitě užili.
V sobotu ráno hned po snídani jsme se opět odebrali na dráhu, která byla
přímo vedle našeho ubytovacího objektu, což bylo velmi příjemné nebo pesani
mohli být v klídku na pokoji než běželi znovu. No a jak už to bývá,
nedorazilo tentokrát poměrně dost pejsků a tak se běhalo krásně, vše šlo pěkně
rychle a pesani běželi opět 4× což je opravdu krása a dokonce
i Bruňák byl mooooc spokojen. Pak jsme zajeli do nedaleké vesnice pro
pánečka a už jsme byli všichni pohromadě. Vzhledem k tomu, že běhy šly
rychle , tak jsme mohli už v 15 hodin začít s výcvikem a
socializačními metodami. Myslím, že jsme se docela zasmáli, pováleli po zemi a
hlavně si dali do těla i páníci!! Dělali jsme klasické cviky, což je
v takovém množství pejsků víc než užitečné, pak překážky a musím říct, že
mám velkou radost, že jsme s Brunem asi po minutě zvládli
„tunel“ – tedy plechový tunel, ve kterém to pěkně rachotilo a
Bruník pak běhal skrz sem a tam krásně na povel. Musím podotkout, že to bylo
Brunovo první setkání s něčím takovým, protože na cvičák nechodíme.
A přes moji prvnotní obavu to nebyl pro nás žádný problém.
Tyto odpolední disciplíny nás všechny poměrně zmohly, takže nezbývalo než
se navečeřet a hurá na večerní soutěž o nejlepší buchtu. Místo původně
plánovaného čaje se většina účastníků zájezdu dala do červeného vína a večer
byl o to zajímavější. Částečně jsme ho strávili v „bufetu“ a
poslouchali domorodé historky „paní domácí“ a dozvěděli jsme se
věcí.. počínaje skřítky co s námi obývali objekt, přes duchy mrtvých
zajatců, až snad po historky z pohraničí. Taky jsem v sobotu večer
objevila nejbáječnější věc z bufetu a to svařák z Merlotu
s pomerančem, který byl opravdu parádní a po třetím kousku už nezbývalo
než jít do hajan!
Na nedělní výlet jsme se moc těšili. Byl krásný slunečný podzimní den a tak to úplně lákalo na nějakou takovou akci. Přejeli jsme autama do nedaleké dědinky Landštejn a vydali se na Landštejnský okruh. Odhadem měla trasa necelých 10 km, šlo se opravdu fantasticky. Tamní krajina je úžasná a krásný podzimní den tomu jen přidával. Bruno si celý výlet náležitě užíval a provokoval Pepína s klackem, načež se Pepča rozhodl, že musí Bruna chránit před „nálety“ Saharky a nedal jí pokoj na zbytek cesty. Saharka z toho evidentně nadšená nebyla. Na celou akci z odstupem dohlížel Alda a chvilkama přilítla na pomoc i Falinka. Když se na nás přiřítilo psí spřežení s kolaři měli jsme co dělat, abysme všechna ta zvířata pochytali.
Celý víkend jsme zakončili obědem a venkovním posezením s kafíčkem. Jak se vždy po náročném víkendu už těšíme domů, tak tentokrát se nám nechtělo ani náhodou. Opravdu krásná akce na závěr sezóny.